Turistické možnosti

Beskydy s možností cykloturstiky, letní i zimní pěší turistiky a sjezdového (vlek u chaty) i běžeckého lyžování. Pro náročnější lyžaře sjezdovka se dvěma vleky (délka 800m) ve vzdálenosti 2km (dojezd autem možný).

Moravskoslezské Beskydy

Jako nejvyšší pohoří Beskyd působí Moravskoslezské Beskydy jako mohutné hradby nad podbeskydskou pahorkatinou. Na severní části se zvedají do největších výšek Beskyd, na jižní straně pozvolna z vrcholů klesají na území Slovenska do údolí Kysuce, která je odděluje od Javorníků. Na východě jsou ukončeny prudkým svahem do Jablunkovské brázdy a na jihozápadě klesají do Rožnovské brázdy. Na severovýchodě je lemuje Třinecká brázda a severozápadě Frenštátská brázda. Řeka Ostravice je svým údolím rozděluje na dva základní celky - Lysohorskou hornatinu na východě a Radhošťskou hornatinu na západě. Na území se rozkládá CHKO Beskydy.

Lysohorská hornatina - nejvyšším vrcholem je Lysá hora (1323 m), zároveň nejvyšší vrchol Beskyd. Spolu s dalšími vrcholy Travný (1203 m) a Ropice (1082 m) vytváří pásmo pohoří lidově zvané Přední hory. To je proraženo hlubokými průlomovými údolími toků Ostravice, Mohelnice a Morávky, které pásmo rozčlenily na izolované masívy horských vrcholů. Při prameni Ostravice se prostírají lidově tzv. Zadní hory, oblast nižšího reliéfu Klokočovské hornatiny, kde jednotlivá výška vrcholů nepřesahhuje 900 m. (Beskyd, Polianky, Bobek). Osou východní části je hřbet severojižního směru s vrcholy Ropice, Kalužný, Smrčina a Prašivá. Jeho rozsochy - Slavič, Javorový, Ostrý a Kozubová, dosahují větších výšek. Směr východ-západ je pásmo pohoří, hřbet s vrcholy Skalka, Velký Polom, Muřínkový vrch, Burkov, Malý Polom, Polomka, Sulov. Po celé délce horského hřbetu probíhá hranice se Slovenskem.

Radhošťská hornatina - západně od toku Ostravice je Smrk (1276 m), který je i nejvyšším vrchem hornatiny. Průlomové údolí Čeladénky tento masív odděluje od zvlněného hřbetu s vystupujícími vrchy Kněhyně, Čertův mlýn, Pustevny a Radhošť. Severní rozsochy Noříčí a Velká Stolová dosahují rovněž přes tisíc metrů. Hluboké Rožnovské sedlo - tzv. Pindula, oddělují Radhošť od hřbetu Veřovických vrchů s vrcholem Velký Javorník. Tady končí i Moravskoslezské Beksydy. Na jihu Radhošťská hornatina klesá pozvolna ve vrchovinu nad Rožnovskou brázdou.

Moravskoslezké Beskydy se mohou pyšnit četnými mrazovými sruby (různě vysoké a rozsáhlé skalnaté srázy v podhřebenových partích, vzniklé mrazovým zvětráváním čel odolných vrstev) např. na Velém polomu, Súlově, Bílé, Kamenárce apod. Mrazovým zvětráváním vznikly i balvanové proudy na úbočích Lysé hory, Travného, Smrku a dalších. Významným geografickým prvkem je pseudokras. Jde o jevy obdobné krasovým, vzniklé v nekrasových horninách, v tomto případě v pískovcích. Od nepaměti jsou známy Radhošťské či Kněhyňské ďúry, jeskyně Cyrilka na Pustevnách či hluboké zářezy a pukliny se vstupy do podzemí na hřebeni Radhoště a Pusteven nebo na úbočí Lysé hory na Lukšinci - Ondrášovy díry. Vzhledem k ochraně i vyskytujích se netopýrů jsou nepřístupné.

Moravskoslezské Beskydy jsou většinou zalesněny až po vrcholy a jen některé hřebeny jsou holé, převládá uměle vysazený smrk, na jižních a západních svazích se mezi něj mísí buk, dub, modřín, javor a jedle, v údolích olše, jasan, jeřáb, vrba, lípa, v nejvyšších polohách roste kosodřevina. Květena je bohatá, subalpínská, s několika chráněnými druhy. V lesích žije vysoká zvěř, a vyskytuje se občas medvěd, vlci a rys.

Do 15. století neměly Beskydy ani své jméno a člověk tehdy žil pouze na jejich předhůří. Lesy narůstaly podle vlastních zákonů - někde husté a těžko prostupné pralesy, ve vyšších polohách javořiny, jak se od 16. stol. nazývaly rozsáhlé horské plochy, řídce porostlé stromy a keři.